Zápisky z knihy "Navždy tátovo děvče" - vztah mezi dcerou a otcem

Kniha Navždy tátovo děvče od H.N.Wrighta, byla v ČR vydaná v roce 1998 a na 196 stranách pojednává o významném a jedinečném vztahu mezi dcerou a otcem, který je pro ženu zásadní a může být přičinou jejích skrytých trýzních, nejistot, strachů, odcizení, pocitů meňěcenosti a osamělosti. Tato kniha pomahá nalézt pro ženu vhodnou otázku, kterou si sama sobě může položit a po jejímž zodpovězení si tak také odhalit a deaktivovat své skryté vnitřní "bomby", které jí opakovaně ničí vztahy s muži.

Knihu lze pořídit např. zde a ikdyž jsem se pokoušel zpracovat různé verze a formy recenze, tak jako nejlepší mi nakonec přišlo přímo její hrubé 3 stránkové shrnutí ve formě následujících zápisků.

Vztah mezi otcem a dcerou

- ovlivňuje její život více než si dcera uvědomuje;

- ovlivňuje vnímání sebe sama a její vztahy s jinými muži;

- to co jí dává či odpírá, očekává i od ostatních mužů;

- jsou ženy co nedokáží navázat vztah s muži, protože jejich otec byl příliš dokonalý a ukazoval jím jen své kladné stránky, čímž si ho zidealizovaly nedokáží přijmout chyby normálních mužů – očekávají muže dokonalého;

- a také jsou ženy co se nechávají muži zneužívat a jsou obětmi a chtějí najít „alespoň jednoho co by s ní jednal slušně"; je to dáno nízkým sebehodnocením, které prožili jako děti a zažili ze strany otce hněv a nedostatek společně stráveného času – v očích otce se cítí bezcenné a nedůležité a stejné chování očekává i od jiných mužů – tzn. vybírají si muže co je pak budou zneužívat;

- ze vztahu s otcem v sobě mají smutek, depresi, hněv a hořkost a je těžké čelit těmto pocitům a když ji pak stejným způsobem týrá partner ve vztahu je její vnitřní bolest kvůli otci na čas zahlazena (bolest dneška je štítem proti bolesti z minulosti);

- pokud dcera vidí, že je její otec neustále kritizován a srážen její matkou, tak má pocit, že by jej měla podporovat a chránit;

- tyto ženy si pak vybírají podobné muže, že dokáží motivací svého partnera dovést k úspěchu a sama tak uspět tam, kde její matka selhala;

- pokud v dětství prožíváme něco silně, můžeme to později očekávat i tam, kde to neexistuje;

- otec je v rodině autoritou a vztah k němu odráží i budoucí vztah ke všem autoritám;

- rodiče jsou prvními vzory a každý má svoji roli;

- otec uvádí do světa mužů a ovlivňuje vnímání mužů a očekávání toho, jak se budou muži k ženě chovat či jak by se chovat měli;

- matky a otcové vyjadřují lásku odlišným způsobem, matky bezpodmínečně a poskytují celkový pocit bezpečí, otcovská je udělována jako odměna za výkon, což u dcer vyvolává pocit, že lásku je třeba si zasloužit;

- někteří muži své city skrývají a matky musí dcerám vysvětlovat: „Tatínek Tě má opravdu rád, jen to nedává najevo“;

- otec je prvním mužem se kterým se mazlí a pokud je fyzicky či emocionálně nepřítomen, popř. je vůči dceři odmítavý, zlostný či hrubý, tak si to dcery automaticky spojí se svojí ženskostí. Nejsou schopny toto odmítnutí rozumově pochopit a řeknou si „Chci, aby mě měl tatínek rád; tatínek mě nemá rád takovou, jaká jsem; změním se, aby mě měl tatínek rád“;

- pokud otec neoceňuje dceřinu ženskost brzdí její vývoj a jí něco chybí. Objevuje své ženství sama často s tragickými důsledky v jejích vztazích s muži;

- když dívka dospěje, aniž by její otec potvrzoval kladné rysy jejího ženství, může se stát obrněnou Amazonkou. Reaguje na svého nevšímavého otce tím, že přebírá některé mužské funkce otcovství. Protože jí tatínek neposkytl obraz muže, jaký potřebovala, rozhodne se plnit tuto roli sama. Svými osobními úspěchy nebo útočným prosazováním nějaké věci si buduje silnou, mužskou identitu. Otcovské rysy může zrcadlit tím, že ovládá lidi a situace a diktuje zákon. Toto pseudomužství slouží ženě jako ochranná skořápka. Představuje její zbroj a štít před bolestí z toho, že ji její otec opustil nebo odmítl. Používá svou zbroj k ochraně své citlivé, zranitelné ženské stránky, kterou její otec místo povzbuzení odmítal. Avšak tato zbroj, která účinně brání tomu, aby cokoli zvenčí proniklo dovnitř, také brání tomu, aby se něco zevnitř dostalo ven. Pro obrněnou Amazonku je těžké dávat najevo své ženské pocity, přirozeně něžnou stránku svého života. Odcizuje se od zdravých vztahů s muži a od plného života.

- otec může svou dceru zraňovat svou nepřítomností, způsobenou rozvodem, nemocí, úmrtím či nezájmem. Také tím, že nestanoví žádná omezení, rozmazluje ji a nevytvoří jí žádné hranice, žebříček hodnot a úctu k autoritě.

- některé ženy jsou raněné otci tím, že ji nedali dostatek přijetí a vypěstovali v nich pocity nejistoty, odcizení a osamocenosti. V důsledku toho tyto ženy nevědí, jak být v blízkém vztahu s jakýmkoli mužem a neočekávají od muže lásku, vřelost, blízkost či důvěrný vztah, protože u otců se nic takového neprojevovalo a u některých takových žen se začne projevovat pocit, že byly podvedeny a doutnají hluboko zakořeněným hněvem vůči svým otcům a mužům obecně. Když ji kterýkoli jiný muž zklame, její zadržovaný hněv vybuchne. Mnozí muži jsou od těchto žen trestáni a odháněni nikoli proto, co sami udělali, nýbrž kvůli tomu, co někdy v minulosti udělali v životě svých dcer zraňující otcové;

- dospívající dívka také potřebuje kontakt se svým otcem vyjadřovaný nesexuálními způsoby, pokud se otec od své dcery odtáhne, protože má strach z jejího tělesného vývoje ztrácí značnou část své role rádce a není připraven čelit její vzpouře a agresivitě, ikdyž na něj bude křičet nenávidím Tě nesmí se na ni zlostně obořit či se odtáhnout;

- dceřino dospívání je pro otce problémem i proto, že spadá do doby jeho dalších potíží související s jeho věkem, např. problémy v práci a manželství. I maličkosti v tom, co říká nebo dělá, ji mohou uvádět do rozpaků, což vytváří napětí ve vztahu. Chce, aby jeho dcera jednala předvídatelně, ale ona se chová ještě nepředvídatelněji než kdy jindy. Když se sám emocionálně stáhne, jeho dcera se může cítit opuštěná nebo dokonce cítit vinu, že je zato zodpovědná;

- když dcera zakusí odmítnutí od svého otce, tak si může ve vztahu k mužům vypěstovat hněv a strach. Obava z dalšího odmítnutí ze strany mužů v ní vybuduje nepřátelství, které zvyšuje pravděpodobnost, že ji druzí muži skutečně odmítnou;

- dcera která si otcův rozvod s matkou vykládá jako odmítnutí jí samotné, může žít v trvalém strachu, že ji jednou odmítne i její manžel. Je politováníhodné, že chování takové ženy v manželství může mít za následek právě rozvod, jehož se bojí;

- některé zraněné dcery se rozhodnou dovolit, aby jim jejich slabý vztah s otcem bránil v jejich dalších vztazích. Jiné ženy se však rozhodnou postoupit vpřed a nedopustit, aby je jejich nedokonalý vztah s otcem omezoval nebo zkresloval jejich pohled na ostatní muže v jejich životě. Tuto volbu musí provést každá dcera;

- manželé mohou své problémy vyřešit rozvodem, ale pro dítě tím začínají problémy, které rozvod přináší. Často se dítě bojí, že rozvod zavinilo samo, což v něm vyvolá bolestné pocity viny. Některé dcery, které postrádají lásku a povzbuzení otce, hledají u matky zvláštní míru pozornosti, kterou tato rozvedená žena, vystavená fyzickému a emocionálnímu tlaku, nemusí být schopna poskytovat;

- dcera může také zápasit s pocity viny, že je za rozvod zodpovědná a vytvoří si řadu mýtů jako:

- moje matka byla dobrý člověk a otec jí nespravedlivě ublížil

- můj otec odešel, protože nemohl vystát mou vzpurnost. Pravděpodobně také vinil matku z toho, jaká jsem.

- otec nás opustil, protože byl sobecký a staral se jen o to, co sám chtěl, a ne o to, co jsme potřebovali.

- maminku to tak zranilo, že nutně potřebuje, abych se o ni starala

- pokud se dám dohromady a budu zase šťastná, maminku to zraní. Nebude schopna se s tím vyrovnat.

- musím si vybrat jednoho rodiče na úkor druhého. Nemůže je milovat oba a být věrná oběma. Když projevím lásku tatínkovi a budu s ním trávit čas, maminku to rozčílí.

- nemůžu tatínkovi dát najevo jakou mám zlost, protože se teď ke mně chová hezky. Nechci ho zahnat, protože by se pak už třeba nevrátil.

- za odchod mého otce je zodpovědná jeho nová přítelkyně, Ale nemůžu se zlobit ani na ni.

- má-li dcera překonat odchod svého otce, je nutno tyto mýty vyvrátit a nahradit je pravdou. Smutné je, že ostatní dospělí v dceřině životě – včetně její matky – často nejsou schopni úspěšně ji tímto procesem provést;

- dcera opuštěná svým otcem si do dospělosti nese mnoho pocitů. Může pochybovat o své hodnotě a chovat podezření, že selhala ve své úloze při udržování rodiny pohromadě. Říká si, co z jejího jednání způsobilo rozpad jejich rodiny. Mohou si také říkat „znám dost rodin, kdy rodiče jeden o druhého nestáli, ale zůstali spolu kvůli dětem, já jsem mu nestálo ani za to;

- může v sobě nosit nevyřešený hněv z toho, že ji otec opustil, což poznamenává její vztah s jinými muži. Chce mít ve svém životě muže, ale není si jista, zda mu může důvěřovat. Jakékoli porušení důvěry ze strany mužů, o které má zájem, je pro ni dalším důkazem toho, že žádnému muži důvěřovat nemůže. Chce být milována a chce se chovat mile, ale hněv, nedůvěra a strach z blízkého vztahu s muži jí může bránit některému muži se vydat;

- dívky které otec opustil po rozvodu vykazovaly ve styku s vrstevníky a dospělými opačného pohlaví napětí a nepřiměřeně agresivní, svůdné a někdy promiskuitní chování;

- dcery jejichž otec zemřel mají sklon vnímat muže jako nositele kladných vlastností a dcery jejichž otec se rozvedl mají sklon vnímat muže jako nositele negativních vlastností;

- některé dcery se brání sňatku či důvěrnému vztahu. Odmítají se otevřít mužům ze strachu, že svého manžela nakonec zapudí pryč, tak jako podle svého názoru zapudily svého otce. Jiné mají strach, že se jejich utopické představy o manželském životě zhroutí stejně jako manželství rodičů;

- některé ženy měly slabé otce a neomylně a opakovaně si z velkého počtu mužů, s nimiž přijdou do styku, vybírají ty, kteří se v mnoha směrech chovají jako malí chlapci – např. alkoholiky, narkomany, muže závislé na sexu, muže neúspěšné v zaměstnání, neschopné si vydělat na živobytí, prosadit se jinak než dětinskou náročností, záchvaty vzteku a trucováním. Naneštěstí má dcera slabého otce pocit, že je její povinností „dávat dohromady“ slabé muže ve svém životě, tak jako se o to snažila ve vztahu se svým otcem. Chce vybudovat silného muže, o kterého se bude moci opřít a který nakonec naplní roli, kterou její slabý otec naplnit nemohl. Mnohé ženy tomuto marnému úsilí věnují celá léta;

- vliv minulosti se může dcera rozhodnout přijmout a zbavit se tak jejích pout, pokud tak neučiní, tak zaplatí obrovskou cenu ve formě:

- rozčílení a hněv po každém kontaktu s otcem;

- život v úzkostném očekávání každého setkání s ním;

- pocity viny a studu;

- nepřiměřené reakce vůči mužům, kteří vám připomínají vašeho otce;

- nadvláda vašeho minulého vztahu nad vaší přítomností a budoucností;

- život s následky hořkosti a odcizení: emocionální vyprahlost;

Když to srovnáte s pokojem a svobodou, které získáte, když se vypořádáte s minulostí a postoupíte ve svém životě dál, snadno uvidíte, která volba je správná. Uvolnění hněvu způsobí:

- zvýší vaše vědomí vlastní hodnoty. Když se přestanete obviňovat, vaše sebeúcta vzroste;

- Vám dá naději. Budete se cítit, jako by někdo z vašich ramenou sňal obrovské břemeno. Potlačování toho hněvu vyžaduje nemírné množství energie;

- projasní vaše myšlení a zvýší vaše rozhodovací schopnosti;

- opustíte destruktivní vztahy;

- potvrdí vaši nevinu;

- zlepší se vztahy. Sníží se pravděpodobnost, že svůj hněv namíříte na svého partnera, děti, přátele či spolupracovníky;

- Vám pomůže překonat minulost, místo abyste zůstala obětí;

- je třeba odpustit svému otci i když je obtížné přestat se držet starých křivd;

- můžeme si přiznat, že i kdybychom se snažili sebevíc, minulost změnit nemůžeme. Můžeme se vzdát své naděje na lepší včerejšek;

- v určité době jste ve svém životě možná přijala, že váš otec ví, co dělá. Věřila jste, že ví, co je správné a co špatné, a že vždycky dělá to, co je správné. Možná to většinou dělal, ale možná ne. Potřebujete vidět svého otce jako člověka se slabostmi a jako člověka, který dělal chyby. Váš otec měl svou vlastní těžkou minulost a osobní deficity, které pravděpodobně měly vliv i na vás. V určitém bodě potřebujete přijmout realitu toho, kdo váš otec byl a je. Pak je třeba, abyste tyto negativní prožitky, aniž byste omlouvala jeho chování, v sobě přestala držet a odpustila mu. Jedině touto metodou můžete ukončit válku mezi vámi;

Vedle toho potřebujete odpustit i sama sobě. Proč odpouštět i sobě? Má to řadu důvodů. Možná se obviňujete a cítíte se provinile kvůli tomu, že:

- nejste schopna změnit nebo vyléčit svého otce;

- nesplňujete jeho vyřčené nároky na vás;

- nemiluje vás a nepřijímá vás, což připisujete nějaké své vadě na kráse nebo charakteru;

- nejste v některém nebo žádném směru dokonalá;

- jednáte sama se sebou stejně jako s vámi jednal váš otec;

- když máte těžkosti, špatně se sebou zacházíte;

- si vybíráte muže, kteří jsou jako váš otec, v naději, že je budete moci napravit;

- u vás narůstají stejné tendence nebo problémy, jimiž pohrdáte u svého otce;

- své pocity frustrace si často vyléváte sami na sobě, místo na člověku, který nás zraňuje. Děláte to proto, že se podvědomě považujete za bezpečnější cíl, než je člověk, s nímž bojujete. Koneckonců váš otec vás v minulosti zraňoval. Máte pocit, že na něj nemůžete vylít svou frustraci, protože by vás jen znovu zranil. A tak volíte cestu menšího odporu a nesete vinu sama. Ale i obviňovat sám sebe je jako hrát si s nabitou puškou. Nakonec se poraníte. Je nutné, abyste si přestala vyčítat a odpustila si;

- když si neodpustíte, můžete své pocity také vylévat na kohokoli, kdo se vám zrovna připlete do cesty. Naneštěstí bývají těmito nevinnými kolemstojícími často právě váš manžel a děti. Potřebujete si odpustit i kvůli nim;

- mnohé vaše pocity viny a výčitky, jimiž se zahrnujete, mohou být spojeny s tím, jak jste jako dítě reagovala na vliv svého otce. Uvědomte si, že jste nebyla zodpovědná za to, co se s vámi jako s malým dítětem dělo. Neměla jste obranné ani jiné mechanismy k tomu, abyste mohla správně reagovat. Řekněte si: „Tati, zbavuji tě odpovědnosti, kterou jsem ti dala, abys určoval, jak mi je a jak reaguji na lidi kolem sebe. Zbavuji tě hořkosti a zloby, kterou jsem chovala vůči tobě – a kvůli tobě i vůči jiným lidem. Jde o hořkost kvůli … zbavuji tě zodpovědnosti za své štěstí. Zprošťuji tě svých očekávání, jaký jsi měl být, co jsi měl dělat a … odpouštím ti."