Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Evropské NO-GO zóny: Skutečnost nebo fikce? (část 1: Francie)

14. 02. 2015 21:57:00
Gatestone Institut v USA ( European 'No-Go' Zones: Fact or Fiction? Part 1: France z 20.1.2015) - Džihádistický útok na pařížské kanceláře Charlie Hebdo, francouzského magazínu známého svým parodováním islámu, vrhl světlo na tzv. NO-GO zóny ve Francii a v dalších evropských zemích. NO-GO zóny jsou převážně v muslimském sousedství, které jsou do značné míry tabem pro nemuslimy z mnoha faktorů, včetně bezpráví a nejistoty, které prostupuje velkým počtem těchto oblastí. Úřady hostitelských zemí už nemají kontrolu nad mnoha NO-GO zónami a často nejsou schopny nebo ochotny poskytnout i základní veřejnou podporu, jako policii, hasiče a záchranné služby, ze strachu, že budou napadeni muslimskou mládeží.

Muslimské enklávy v evropských městech jsou také živnou půdou pro islámský radikalismus a představují významnou hrozbu pro západní bezpečnost. Evropské NO-GO zóny jsou vedlejším produktem desetiletí trvajících multikulturních politik, které podporovaly muslimské imigranty k vytváření paralelních společností a zůstávají odděleny od svých evropských hostitelských zemí spíše než že by se do nich integrovaly. Problémy v NO-GO zónách jsou dobře zdokumentovány, ale multikulturalisté a jejich politicky korektní příznivci vehementně popírají, že existují. Někteří z nich jsou nyní zapojeni do společné kampaně zdiskreditování, a dokonce i umlčení těch, kteří na tento problém upozorňují.

Vezměte si Carol Matlack, americkou spisovatelku pro BusinessWeek, která nedávno napsala příběh s názvem "Vyvrácení mýtu zón jen pro muslimy ve velkých evropských městech" - v němž tvrdí, že NO-GO zóny nejsou ničím víc než "městskými legendami" a že jsou prokazatelně nepravdivé. Nakonec se pak i výsmívá těm, kteří s ní nesouhlasí. Americká kabelová televize kanál Fox News rovněž vydala nejméně čtyři omluvy pro odkazování se na muslimské NO-GO zóny v Evropě, poté, co jeden komentátor chybně uvedl, že celé město Birmingham v Anglii je muslimské. Kdyby ale prostě řekl, že "části" Birminghamu jsou muslimské, vyjádřil by se správně. Navzdory těmto politicky korektním popíráním muslimských NO-GO zón jsou dobře známa fakta o životě v mnoha částech Evropy.

To, co následuje, je první text ze "série na pokračování", který bude dokumentovat realitu evropských NO-GO zón. Série začíná zaměřením se na Francii a poskytuje stručný souhrn jen několika z doslova tisíce odkazů na francouzské NO-GO zóny z akademických, policejních, médiálních a vládních zdrojů, které lze snadno najít na internetu tím, že je provedeno jednoduché vyhledávání na Google. Fabrice Balanche, známý francouzský islámský akademik, který učí na univerzitě v Lyonu, nedávno uvedl pro Radio Television Suisse: "Máte území ve Francii, jako Roubaix nebo severní Marseille, kam policie nevročí a kde státní autority zcela chybí, kde byly vytvořeny mini-islámské státy."

Francouzský spisovatel a politický novinář Éric Zemmour nedávno řekl pro BFM TV: "Dnes jsou ve Francii místa, a to zejména na předměstích, která nejsou skutečnou Francií. Saláfističtí islamisté islamizovali několik čtvrtí a některá předměstí. V těchto čtvrtích, to není Francie...to je islámská republika." V samostatném rozhovoru, Zemmour - jehož poslední kniha je jmenuje "Francouzská sebevražda" - řekl, že multikulturalismus a panování politicky korektních řečí ničí zemi. Francouzský politik Franck Guiot napsal, že části Évry, městečka jižního předměstí Paříže, jsou NO-GO zónami, kam policejní síly nechodí protože se bojí, že budou napadeny. Řekl, že politici snažící se udržet "sociální smír" zakázaly policii používat své zbraně k vlastní obraně.

Socialistický starosta města Amiens Gilles Demailly, mluvil o městské části Fafet-Brossolette jako o NO-GO zóně, kde "si již nemůžete objednat pizzu nebo lékaře, který by přišel k vám domů." Evropa 1, jedna z předních televizí ve Francii, uvedla Marseille jako NO-GO zónu, poté, co vláda byla nucena nasadit pořádkové jednotky, známé jako CRS, které by čelily válčícím muslimským gangům ve městě. Francouzské ministerstvo vnitra uvedlo, že se snaží o "znuvu-dobití" 184 km2 Marseille, které přešly pod kontrolu muslimských gangů. Francouzský deník Le Figaro uvedl, že centrální Perpignan je "opravdovou NO-GO zónou", kde "agrese, antisociální chování, obchod s drogami, muslimský komunalismus, rasové napětí a kmenové násilí" nutí ne-muslimy, aby se odstěhovali. Le Figaro také uvedl, že Les Izards, městská část Toulouse byla NO-GO zónou, kde arabské gangy obchodovaly s drogami a vládly v ulicích v atmosféře strachu. Nezávisle na tom Le Figaro oznámil, že velké množství útočných pušek je v oběhu ve francouzských NO-GO zónách. "Za pár set dolarů si můžete koupit kalašnikovy", řekl politolog Sebastian Roche. "Cena za iPhone!"

Noviny France Soir zveřejnily výsledky průzkumu ukazujícího, že téměř 60% francouzských občanů je pro nasazení armády v problémových předměstích, aby obnovila pořádek. Noviny Le Parisien označily části Grigny, městečka v jižním předměstí Paříže "zónou bezpráví", které sužují dobře organizované muslimské gangy, jejichž členové věří, že jsou "pány světa". Týdeník Le Point publikoval reportáž o spirálovitém rozšiřování muslimského bezpráví ve městě Grenoble. Francouzský časopis L'Obs (dříve známý jako Le Nouvel Observateur) oznámil zhoršující se bezpečnostní situaci v Roubaix, městu v severní Francii, které se nachází v blízkosti hranic s Belgií. Časopis uvedl, že místní občané jsou "vyhoštěnci ve své vlastní zemi" a chtějí vytvářet vlastní milice pro obnovení pořádku, protože policie se bojí konfrontace s muslimskými gangy.

V srpnu 2014 francouzský časopis Valeurs Actuelles (současné hodnoty) oznámil, že "Francie má více než 750 oblastí bezpráví", kde již neplatí zákony Francouzské republiky. Pod titulkem "Peklo ve Francii" časopis uvedl, že mnohé části Francie zažívají "diktaturu chátry", kde se policie "přivítává minometnou palbou" a je "nucena před střelbou ustoupit." Dále Valeurs Actuelles informoval o bezpráví v městečku Trappes nacházejícím se na západním předměstí Paříže, kde radikální islám a endemický zločin jde ruku v ruce. "Kriminálníci jsou islámskými fundamentalisty zapojováni do alternativní společnosti, která spřetrhává vazby s Francouzskou republikou", tvrdí místní policejní velitel Mohammed Duhan. Nedoporučuje se tam chodit a dodává: "Budete spatřeni tzv. šoféry (hlídkami obchodníků s drogami) a budete okradeni a zbiti." Valeurs Actuelles také informoval o NO-GO zónách v Nantes, Tours a Orléans, které se proměnily v "bitevní pole", kde několik zbývajících rodilých francouzských odpůrců čelí "muslimskému komunalismu, mizení svých kulturních odkazů a bezuzdnému zločinu."

Ve 20ti minutovém dokumentu o NO-GO zóně v Clichy Montfermeil, na předměstí Paříže je kolem jeho 3 minuty ukázáno, co se stane, když francouzská policie vstoupí do tohoto prostoru. Dále lze shlédnout 1,5 hodinový dokument, produkovaný francouzskou TF1 o muslimských gangech v pařížských NO-GO zónách. 50ti minutový dokument, produkovaný francouzským TV3 o NO-GO zónách Clos Saint-Lazare v severní části Paříže. 45ti minutový dokument o NO-GO zónách v Marseille. 4 minutové video o nejnebezpečnějších čtvrtích ve Francii v roce 2014. 3,5 minutové video o nejnebezpečnějších čtvrtích z širší metropolitní oblasti Paříže. 2 minutové video z NO-GO zóny v Lille. 5ti minutové video o životě na předměstí Lyonu. V dokumentu ruské televize (Rusko-1) o NO-GO zónách Paříže moderátor říká: "Jsme v Paříži ve čtvrti Barbès, jen pár minut od známého Montmartru. Nalezení evropana v těchto místech je téměř Mission Impossible. Některé pařížské ulice připomínají orientální bazar..." a pokračuje: "Pařížská předměstí se stala trestními ghetty, kam se i policie neodváží vstoupit." Skryté kamery záznamenaly rozšířenost bezpráví a obchod s drogami v této oblasti.

120 stránková výzkumná zpráva s názvem "NO-GO zóny ve Francouzské republice: Mýtus nebo realita" dokumentuje desítky francouzských čtvrtí, "kde policie a strážníci nemohou prosazovat řád francouzské republiky nebo dokonce do nich vstoupit, aniž by riskovali konfrontaci, výstřely nebo dokonce smrtelné přestřelky." Některé z nejznámějších oblastí NO-GO zón ve Francii se nachází v oblasti Seine-Saint-Denis, severovýchodního předměstí Paříže, které má jednu z nejvyšších koncentrací muslimů ve Francii. Oblast je domovem asi 600 tisíců muslimů (především ze severní a západní Afriky) z celkového počtu 1,4 milionu obyvatel. Seine-Saint-Denis je rozděleno na 40 správních obvodů nazývaných komuny (městské čtvrti), z toho 36 z nich je na oficiálním seznamu francouzské vlády tzv. "citlivých městských zón" (ZUS). Seine-Saint-Denis (také lokálně známé jako "devadesát tři" nebo "devět tři" díky prvním dvěma číslicím PSČ pro toto předměstí) má jednu z nejvyšších měr nezaměstnanosti ve Francii; více než 40% místních do věku 25 let je bez práce. Tato oblast je sužována obchodem s drogami a trpí jedním z nejvyšších počtů v násilných trestných činů ve Francii. V říjnu 2011, zjistila 2200 stránková vládní zpráva "Banlieue de la République" (Předměstí republiky), že se Seine-Saint-Denis a další pařížské předměstí stávají "oddělenými islámskými společnostmi" odříznutými od francouzského státu a kde islámské právo šaría rychle nahrazuje francouzské občanské právo. Zpráva říká, že muslimští imigranti ve stále se zvyšující míře odmítají francouzské hodnoty a místo toho se ponořují do radikálního islámu.

Zpráva (kterou byl pověřen vlivný francouzský think-tank L'Institut Montaigne) byla v režii Gillese Kepela, vysoce respektovaného politologa a odborníka na islám, spolu s pěti dalšími francouzskými výzkumníky. Autoři zprávy ukázaly, že Francie - která má nyní 6,5 milionu muslimů (největší muslimská populace v Evropské unii) je na pokraji velké sociální exploze z důvodu selhání muslimů integrovat se do francouzské společnosti. Zpráva také ukázala, jak se problém zhoršuje vlivem radikálních muslimských kazatelů, kteří podporují sociální marginalizaci muslimských přistěhovalců s cílem vytvoření paralelní islámské společnosti ve Francii, která je ovládána právem šaría. Výzkum byl primárně proveden v Seine-Saint-Denis městské části Clichy-sous-Bois a Montfermeil, dvou předměstí, které byly epicentrem pro muslimské nepokoje na podzim roku 2005, kdy davy muslimů zapálily více než 9000 vozů. Zpráva popsala Seine-Saint-Denis jako "pustinu deindustrializace" a uvedla, že v některých oblastech, "třetina obyvatel města nemá francouzskou státní příslušnost a mnozí místní obyvatelé jsou tlačeni k islámské identitě".

Dalším okresem Seine-Saint-Denis je Aubervilliers. Někdy se označuje jako jedno ze "ztracených území Francouzské republiky", je to totiž ve skutečnosti muslimské město, kde více než 70% populace tvoří muslimové. Tři čtvrtiny mladých lidí do 18 let, v této městské čtvrti jsou cizinci nebo francouzi zahraničního původu, především ze severní nebo subsaharské Afriky. Francouzská policie říká, že se jen zřídkakdy pouští do některých z nejnebezpečnějších částí této městské čtvti. Jižní část Aubervilliers je dobře známá kvůli své živé čínské komunity přistěhovalců spolu s jejich velkoobchodními oděvními a textilními sklady a import-export nákupními centry. V srpnu 2013 týdeník Marianne oznámil, že se muslimští imigranti cítili ponižováni ekonomickou dynamikou Číňanů a začali obtěžovat a útočit na čínské obchodníky, kteří jsou stále častěji cílem pro loupeže a vydírání. Situace byla natolik špatná, že čínský velvyslanec ve Francii byl nucen danou oblast navštívit. V reakci na to socialistický starosta Aubervilliers, Jacques Salvator, navrhl, že násilí by mohlo být zastaveno, kdyby se čínské společnosti dohodly, že najmou více Arabů a Afričanů. Číňané ale namítli, že muslimové nepracují tak tvrdě jako Číňané, že jsou náročnější, a že si příliš stěžují. Poté, co místní úředníci odmítli jednat tváří v tvář rostoucímu muslimskému násilí, Číňané hrozili "povoláním čínské mafie" pro svoji ochranu. Muslimové reagovali zahájením petice, aby byli Číňané vykázáni z této oblasti.

V Aubervilliers také, jak v roce 2012 uvedl časopis Charlie Hebdo, radnice zavazovala nemuslimské muže, kteří si chtějí vzít muslimské ženy nejdříve konvertovat k islámu, i když je Francie zdánlivě sekulární republikou. Jeden takový člověk, Frédéric Gilbert, novinář, řekl: "Můžete konvertovat v každé mešitě během tří minut. Vše, co musíte udělat, je opakovat s přesvědčením a upřímností touto větou: Uznávám, že není boha kromě Alláha a že Mohammed je jeho prorokem" a Imám bude souhlasit, že jste konvertovali k islámu." V příběhu s názvem "Když se radničními starosty stanou imámové", napsal Charlie Hebdo: "Jinými slovy, Marocké právo je nadřazeno francouzskému právu v případech smíšených manželství a stejná situace se týká, pokud jde o další bývalé francouzské kolonie, jako je Tunisko a Alžírsko a stejně tak je to i s Egyptem." Podle deníku Le Parisien je praxe "falešných" konverzí k islámu rozšířená proto, že většina nemuslimských ženichů dává přednost falešné konverzi než aby trpěla "administrativními komplikacemi".

V roce 2014, Le Figaro zveřejnil obsah uniklých zpravodajských dokumentů, které upozorňují na zavedení islámského práva šaría ve francouzských školách v muslimských ghetech. 15ti stránkový dokument obsahuje 70 konkrétních příkladů, jak muslimští radikálové převzali zdánlivě sekulární školy po celé zemi. Mezi ně patří: zahalování na hřištích, halal jídlo v kantýně, chronické absence (hraničící 90% v některých částech Nîmes a Toulouse) během náboženských slavností, tajné modlitby v tělocvičnách či chodbách. Zpráva podrobně popisuje, jak "sebeprohlášení mladí ochránci ortodoxie" obcházejí zákon, přijatý v březnu 2004 zakazující náboženské symboly ve francouzských školách. V Marseille, ředitel gymnázia svědčil, že někteří z jeho studentů se modlí s takovou vervou, že mají "modrá čela".

Lze shlédnout video ukazující radikální islámské shromáždění v Saint-Denis. Video ukazující radikální muslimy v autobusu vykřikujících "Alláhu Akbar!" (Bůh je velký!). Sérii osmi videí dokumentujících muslimské pouliční modlitby v Paříži. (Modlitby v ulicích byly nyní postaveny mimo zákon). Sérii 25 videí dokumentujících islamizaci Francie.

V červenci 2012 francouzská vláda oznámila plán znovu-prosazení státní kontroly nad 15 nejznámějšími NO-GO zónami. Okresy zamořené kriminalitou, které Francouzské ministerstvo vnitra určilo jako prioritními bezpečnostními zónami (ZSP), jsou silně muslimské části měst Amiens, Aubervilliers, Avignon, Béziers, Bordeaux, Clermont-Ferrand, Grenoble, Lille, Lyon, Marseille, Montpellier, Mulhouse, Nantes, Nice, Paříž, Perpignan, Štrasburk, Toulouse a mnoho dalších. Počet ZSP nyní dosahuje počtu 64, přičemž vydala jejich kompletní seznam.

Současně lze shlédnout 13ti minutový dokument maďarské televize o NO-GO zónách v Paříži, kde moderátor provádí rozhovor s francouzským reportérem o zločinech, který se jmenuje Laurent Obertone a který je autorem bestselleru nové knihy s názvem "La France Orange Méchanique" (Francie: Mechanický pomeranč). Ve své knize, Obertone píše, že Francie upadá do stavu krutosti a že skutečný rozsah trestné činnosti a násilí v celé zemi je záměrně podhodnocováván politicky korektními médii, vládou a policií. V dokumentu, Obertone uvádí: "Francouzské elity se rozčílili, když [bývalý francouzský prezident Nicolas] Sarkozy označil [muslimské] imigranty útočící na policii jako "dav". Maďarský moderátor pak se zeptá: "Co kdybychom šli na předměstí?" Obertone odpoví: "Já to nedoporučuji a ani my Francouzi se tam neodvážíme. Ale nikdo o tom nemluví na veřejnosti samozřejmě. Ani ti, kteří hlásají: "Ať žije multikulturalismus" a "Paříž je úžasná!" se neodvažují vstupovat do předměstí".

Čtete na podobné téma:

Švýcarsko: Multikulturní ráj?

Autor: Josef Zbořil | sobota 14.2.2015 21:57 | karma článku: 41.25 | přečteno: 18050x

Další články blogera

Josef Zbořil

Po 3,5 letech blogu na IDNES přechod na IHNED

Z důvodu změny administrativního systému správy blogu IDNES, včetně nového vizuálního vzhledu blogů s omezenými možnostmi vkládání obrázků jsem se rozhodl pro přesun na blog IHNED.

20.2.2015 v 21:13 | Karma článku: 14.50 | Přečteno: 1460 | Diskuse

Josef Zbořil

Kniha: Mohammed bin Rashid Al Maktoum - Básně z pouště

Současný premiér Spojených Arabských Emirátů a vládce Dubaje Mohammed bin Rashid Al Maktoum (65) je autorem nejen knih Flashes of Thought, Spirit of the Union nebo My Vision, ale také dvou básnických sbírek „40 Poems from the Desert/40 básní z pouště“ vydané u příležitosti 40 roků existence Spojených Arabských Emirátů a sbírku 27 básní vydanou v roce 2009 s názvem „Poems from the Desert/Básně z pouště“.

19.2.2015 v 6:35 | Karma článku: 12.72 | Přečteno: 681 | Diskuse

Josef Zbořil

Osvícený emirátský premiér a vládce Dubaje: Inovovat nebo stagnovat

Dubaj ( Innovate or Stagnate z 4.2.2015, Mohammed bin Rashid Al Maktoum) - Firmy, stejně jako lidé, zestárnou. Začnou život malé s dychtivostí přežít, tažené mladistvou energií a novými nápady. Soutěží, rozšiřují se, zrají a nakonec, až na několik výjimek, mizí do neznáma. Totéž platí i pro vlády: i ony mohou přijít o hladovost a ambicioznost mládí a spokojeností usnout na vavřínech. Vezměme v úvahu toto: do dneška stále existuje pouze 11% společností z "Fortune 500" z roku 1955, přičemž průměrná doba, po kterou společnosti zůstávají v "TOP 500" klesla ze 75 na 15 let. V tomto období rychlých změn, ty, které zaostávají se stávají nepodstatnými - během mžiknutí oka. Země, jejichž vlády zestárnou čelí stejnému osudu jako zastaralé a dožívající společnosti. Volba pro ně je jednoduchá: inovovat nebo se stát nepodstatnými.

18.2.2015 v 21:16 | Karma článku: 13.13 | Přečteno: 495 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Januška

Pošlapaná Ústava

Ministr spravedlnosti navrhl Nejvyššímu správnímu soudu, aby odvolal soudkyni, která nestranně a nezávisle rozhodla soudní spor. Že by žalovaná (pí Nagyová) měla pravomoc rozkazovat policejní složce je málo pravděpodobné.

25.9.2017 v 3:01 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Katarína Lorenčíková

V klube frfľošov...

Niekedy sa bavím na tom, čo vidím.... neviem však či sa mám smiať (-: alebo plakať )-: Jem... a vidím 3 ženy. Totálne frfľošky...

24.9.2017 v 21:42 | Karma článku: 5.73 | Přečteno: 127 | Diskuse

Irena Fuchsová

Jak jsem opravila automatickou pračku

Když se nám rozbijí naši pomocníci v domácnosti, není to otázka jedné vteřiny. Že nejsou v pořádku nám nějaký čas signalizují. I víko mé pračky začalo před měsícem při zavírání vrzat, a já to ignorovala....

24.9.2017 v 20:11 | Karma článku: 13.32 | Přečteno: 305 | Diskuse

Alena Kulhavá

Čína jako příklad budoucnosti v kultuře, velký otazník v konzumu a odstrašující příklad

v lidských právech a týrání lidí a zatím i v ekologii a také v obchodní charakterové beztvarosti, otazník v bezpečnosti. Kým bude Čína za 30 let a co se od ní můžeme naučit dnes?Jaké výzvy přinášejí Arabové? Jaké černoši?

24.9.2017 v 19:31 | Karma článku: 6.65 | Přečteno: 286 |

Hatem Berrezouga

Válka symbolů: půlměsíc, aneb když se muslim klaní k satanovi! Část. 2

„Představme si na chvíli, že by se to stalo naopak. Že by Lidl například vymazal půlměsíc na islámské sakrální stavbě. Co by následovalo?" Zněla otázka.

24.9.2017 v 19:04 | Karma článku: 13.98 | Přečteno: 488 |
Počet článků 202 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1868

Více o mých názorech a postojích na Ministerstvo svobodného prostředí (www.ministerstvo.org).

 

Ing. Josef Zbořil, Ph.D. (1979), pracuje jako strojírenský technik v železničním průmyslu. Čtyři roky byl členem Svobodných, jejich olomouckým krajským předsedou a lídrem kandidátek pro krajské volby 2012 a sněmovní volby 2013. Vícekrát absolvoval několikatýdenní dobrovolnický mezinárodní program SAR-EL v Izraelské armádě. Překladatel článků, o ohrožení svobod, amerického Gatestone Institute, které iniciovaly založení jeho české mutace webu. Po pěti a půl letech psaní blogu, s více než milionovou čteností, jej završil shrnujícím založením „Ministerstva svobodného prostředí“ na www.ministerstvo.org.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.