V Eurasii je válka o ekonomické koridory v plném proudu

Překlad článku „In Eurasia, the War of Economic Corridors is in full swing“ z 15.7.2022 publikovaném na webu The Cradle o západoasijské geopolitice.

Mega euroasijské organizace a jejich příslušné projekty se nyní sbližují rekordní rychlostí, přičemž jeden globální pól je daleko před druhým. Válka o hospodářské koridory nyní pokračuje na plné obrátky a již se uskutečnil první převratný tok zboží z Ruska do Indie přes Mezinárodní severojižní dopravní koridor (INSTC). Jen málokdo, a to jak na východě, tak na západě, si uvědomuje, jak se to vlastně už dlouho připravuje: dohoda mezi Ruskem, Íránem a Indií o zavedení kratší a levnější euroasijské obchodní cesty přes Kaspické moře (ve srovnání se Suezským průplavem) byla poprvé podepsána v roce 2000, tedy v době před 11. zářím 2001. INSTC v plném provozním režimu signalizuje mocný znak euroasijské integrace - vedle iniciativy Pásmo a cesta (BRI), Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO), Euroasijské hospodářské unie (EAEU) a v neposlední řadě toho, co jsem před dvěma desetiletími popsal jako "Pipelineistan".

Kaspické moře je klíčové

Podívejme se nejprve na to, jak se tyto vektory vzájemně ovlivňují. Geneze současného zrychlení spočívá v nedávné návštěvě ruského prezidenta Vladimira Putina v Ašchabadu, hlavním městě Turkmenistánu, na 6. kaspickém summitu. Tato událost nejenže posunula rozvíjející se rusko-íránské strategické partnerství na hlubší úroveň, ale co je zásadní, všech pět států ležících u Kaspického moře se dohodlo, že na místo nebudou vpuštěny žádné válečné lodě ani základny NATO. To v podstatě konfiguruje Kaspické moře jako virtuální ruské jezero a v menším smyslu i íránské - aniž by byly ohroženy zájmy tří "-stanů", Ázerbájdžánu, Kazachstánu a Turkmenistánu. Pro všechny praktické účely Moskva o stupeň zpřísnila své sevření ve Střední Asii. Vzhledem k tomu, že Kaspické moře je s Černým mořem spojeno kanály u Volhy vybudovanými bývalým SSSR, může Moskva vždy počítat s rezervní flotilou malých plavidel (vždy vybavených výkonnými raketami), která může být v případě potřeby okamžitě přesunuta do Černého moře.

Silnější obchodní a finanční vazby s Íránem nyní probíhají souběžně s připoutáním tří "-stanů" k ruské matrici. Na plyn bohatá republika Turkmenistán se zase historicky chová idiosynkraticky - kromě toho, že většinu svého vývozu zavazuje Číně. Pod vedením pravděpodobně pragmatičtějšího mladého nového vůdce, prezidenta Serdara Berdimuhamedova, se Ašchabad může nakonec rozhodnout pro členství v ŠOS a/nebo EAEU. Ázerbájdžán na pobřeží Kaspického moře představuje složitý případ: producent ropy a zemního plynu, kterého Evropská unie (EU) sleduje, aby se stal alternativním dodavatelem energie Rusku - ačkoli k tomu v dohledné době nedojde.

Spojení se západní Asií

Íránská zahraniční politika pod vedením prezidenta Ebrahíma Raísího se jednoznačně ubírá směrem k Eurasii a globálnímu Jihu. Teherán bude na nadcházejícím zářijovém summitu v Samarkandu formálně začleněn do ŠOS jako plnoprávný člen a zároveň byla podána jeho formální žádost o vstup do BRICS.

Purnima Anand, vedoucí Mezinárodního fóra BRICS, uvedla, že Turecko, Saúdská Arábie a Egypt mají rovněž velký zájem o vstup do BRICS. Pokud se tak stane, mohli bychom být do roku 2024 na cestě k mocnému centru západní Asie a severní Afriky, které bude pevně usazeno v jedné z klíčových institucí multipolárního světa. Vzhledem k tomu, že Putin příští týden míří do Teheránu na třístranné rozhovory mezi Ruskem, Íránem a Tureckem, které se údajně týkají Sýrie, turecký prezident Recep Tayyip Erdogan jistě nadhodí téma BRICS.

Teherán funguje na dvou paralelních vektorech. V případě, že dojde k oživení Společného komplexního akčního plánu (JCPOA) (což je v současné době vzhledem k posledním vylomeninám ve Vídni a Dauhá dosti nepravděpodobné), bude to představovat taktické vítězství. Směřování k Eurasii je však na zcela nové strategické úrovni. V rámci INSTC bude Írán maximálně dobře využívat geostrategicky klíčový přístav Bandar Abbás - rozkládající se mezi Perským a Ománským zálivem, na křižovatce Asie, Afriky a indického subkontinentu. Jakkoli to však může být vykreslováno jako velké diplomatické vítězství, je jasné, že Teherán nebude moci plně využít členství v BRICS, pokud nebudou zcela zrušeny západní (zejména americké) sankce.

Potrubí a "-stany"

Lze předložit přesvědčivý argument, že Rusko a Čína by nakonec mohly zaplnit západní technologickou mezeru v íránském vývojovém procesu. Je toho však mnohem více, čeho mohou dosáhnout platformy jako INSTC, EAEU a dokonce BRICS. Přes "Pipelineistan" se válka ekonomických koridorů stává ještě složitější. Západní propaganda prostě nemůže připustit, že Ázerbájdžán, Alžírsko, Libye, spojenci Ruska v OPEC, a dokonce ani Kazachstán nejsou zrovna nadšeni ze zvyšování své produkce ropy, aby pomohli Evropě. Kazachstán je ošemetný případ: je největším producentem ropy ve Střední Asii a má se stát významným dodavatelem zemního plynu, hned po Rusku a Turkmenistánu. V Kazachstánu provozuje více než 250 ropných a plynových polí 104 společností, včetně západních energetických gigantů, jako jsou Chevron, Total, ExxonMobil a Royal Dutch Shell. Zatímco vývoz ropy, zemního plynu a ropných produktů tvoří 57 % kazašského exportu, zemní plyn tvoří 85 % rozpočtu Turkmenistánu (80 % vývozu směřuje do Číny). Zajímavostí je, že Galkynyš je druhým největším nalezištěm zemního plynu na planetě.

Ázerbájdžán je ve srovnání s ostatními "-stany" relativně malým producentem (přestože ropa tvoří 86 procent jeho celkového vývozu) a v podstatě tranzitní zemí. Superbohaté aspirace Baku se soustřeďují na Jižní plynový koridor, který zahrnuje ne méně než tři plynovody: Baku-Tblisi-Erzurum (BTE), Transanatolský plynovod (TANAP), který je veden Tureckem, a Transadriatický plynovod (TAP). Problém s tímto festivalem zkratek - BTE, TANAP, TAP - spočívá v tom, že všechny potřebují masivní zahraniční investice na zvýšení kapacity, kterých se EU velmi nedostává, protože každé euro věnují nevolení bruselští eurokraté na "podporu" černé díry, kterou je Ukrajina. Stejné finanční potíže se týkají i případného Transkaspického plynovodu, který by se dále napojil na TANAP i TAP.

Ve válce o ekonomické koridory (kapitole "Pipelineistan") je zásadním aspektem skutečnost, že většina kazašského vývozu ropy do EU jde přes Rusko, a to prostřednictvím Kaspického ropovodního konsorcia (CPC). Jako alternativu Evropané uvažují o zatím mlhavé Transkaspické mezinárodní dopravní cestě, známé také jako Střední koridor (Kazachstán-Turkmenistán-Azerbájdžán-Gruzie-Turecko). Minulý měsíc o něm aktivně jednali v Bruselu. Sečteno a podtrženo, Rusko nadále plně ovládá šachovnici euroasijských plynovodů (a to ani nemluvíme o plynovodech Síla Sibiře 1 a 2 provozovaných Gazpromem, které vedou do Číny). Vedení Gazpromu příliš dobře ví, že rychlé zvýšení vývozu energie do EU nepřipadá v úvahu. Jsou také faktorem Teheránské úmluvy - ta pomáhá předcházet a kontrolovat znečištění a udržovat ekologickou integritu Kaspického moře, kterou podepsalo všech pět pobřežních členů.

Prolomení BRI v Rusku

Čína je zase přesvědčena, že jedna z jejích hlavních strategických nočních můr může nakonec zmizet. Pověstný "útěk z Malakky" se ve spolupráci s Ruskem jistě uskuteční prostřednictvím Severní mořské cesty, která zkrátí obchodní koridor a koridor spojení z východní Asie do severní Evropy z 11 200 námořních mil na pouhých 6 500 námořních mil. Říkejme tomu polární dvojče INSTC. To také vysvětluje, proč Rusko usilovně buduje rozsáhlou řadu nejmodernějších ledoborců. Máme zde tedy propojení Nové hedvábné stezky (INSTC probíhá souběžně s BRI a EAEU), Pipelineistanu a Severní mořské cesty na cestě k tomu, aby zcela převrátilo obchodní nadvládu Západu. Číňané to samozřejmě mají v plánu už delší dobu. Již první Bílá kniha o čínské politice v Arktidě z ledna 2018 ukázala, jak Peking usiluje "společně s dalšími státy" (to znamená s Ruskem) o realizaci námořních obchodních tras v Arktidě v rámci Polární hedvábné stezky. A jako hodinky následně Putin potvrdil, že Severní mořská cesta by měla být v součinnosti s čínskou námořní hedvábnou stezkou a doplňovat ji. Rusko-čínská hospodářská spolupráce se rozvíjí na tolika složitých, vzájemně se sbližujících úrovních, že jen sledovat to všechno je závratný zážitek.

Podrobnější analýza odhalí některé jemnější body, například jak se BRI a ŠOS vzájemně ovlivňují a jak se projekty BRI budou muset přizpůsobit opojným důsledkům moskevské operace Z na Ukrajině, přičemž větší důraz bude kladen na rozvoj středoasijských a západoasijských koridorů. Vždy je zásadní vzít v úvahu, že jedním z klíčových strategických cílů Washingtonu v neúprosné hybridní válce proti Rusku bylo vždy přerušit koridory BRI, které protínají ruské území. Za současného stavu je důležité si uvědomit, že desítky projektů BRI v oblasti průmyslu a investic a přeshraniční meziregionální spolupráce nakonec upevní ruskou koncepci Velkého euroasijského partnerství - která se v podstatě točí kolem navázání mnohostranné spolupráce s obrovským množstvím zemí patřících do organizací, jako je EAEU, SCO, BRICS a ASEAN. Vítejte v nové eurasijské mantře: Vytvářejte ekonomické koridory, ne válku.

Souhlas s překladem a publikováním - emailem ze dne 21.4.2022.

Zdroj:

https://thecradle.co/Article/Columns/13087