Rozdělení politických stran podle % HDP vládních výdajů

Jedním z možných způsobů orientace mezi politickými stranami je zařadit je dle výše vládních výdajů vůči celkovému HDP daného státu. Na jedné straně komunisté chtějí, aby 100% ekonomiky kontroloval stát a na druhé straně anarchisté, jež odmítají jakoukoli vládu, tzn. chtějí 0% vládních výdajů.

Obecně platí, že čím méně peněz vláda přerozděluje, tím menší je objem možné korupce a čím je méně politických pozic a míst ve státní správě, tím více je kvalitnějších kandidátů na ně. Přerozdělování státní správou má dvě základní nevýhody - nižší efektivitu z důvodu absence tržního tlaku a korupci jednotlivých úředníků. Objem zajišťovaných služeb a zboží pro obyvatele státním a soukromým sektorem lze tedy ilustrovat následujícím obrázkem.

Na osách jsou uvedeny hodnoty % HDP vládních výdajů a jeho rozdělení mezi soukromým a státním sektorem, u něhož je zahrnuta neefektivita a korupce dosahující, dle odhadů současného stavu, cca 7 a 7%. Zjednodušeně byla zvolena lineární závislost. Obrázek tak za zvolených podmínek ukazuje, že při 100% přerozdělování státním sektorem dochází k 30% plýtvání a při současném nízkém přerozdělování státní správou ve Švýcarsku dochází k plýtvání v řádu jen 10%. Orientačně tak byl také ukázán princip, proč muselo dojít k zaostání za západní Evropou po 40tiletém působení totalitního režimu se 100% řízenou státní ekonomikou, když v západní Evropě byly služby a zboží zajišťovány především pomocí soutěžního prostředí soukromého sektoru.

Vliv byrokracie státní správy popsal Ludwig von Mises, již v roce 1944:…Jak je snadné říci: „Sem trh nepatří, tady je třeba uspokojovat důležité lidské potřeby. Ty zajistí stát!“ Trh ale není zdivočelé zvíře, které ze všeho nejraději připravuje lidi o práci a plodí chudobu. Trh je pouhým označením pro mírumilovné dobrovolné aktivity lidí, kteří vzájemně směňují plody své práce, aby si spoluprací pomohli uspokojit více svých potřeb. Tato spolupráce dává vzniknout penězům a cenám, které slaďují veškeré lidské aktivity takovým způsobem, že omezují plýtvání. Nevládne-li někde trh, pak tam nevládne dobrovolnost, ale donucení, a následkem toho neexistují ceny, a proto dochází k plýtvání a chaosu…charakteristickým rysem nynější politiky je trend k nahrazení svobodného podnikání vládní regulací. Vlivné politické strany a zájmové skupiny v rozsáhlé míře žádají státní regulaci všech ekonomických aktivit, úplné vládní plánování a zestátnění podnikání. Jejich cílem je plná vládní kontrola vzdělávání a socializace zdravotnictví. Neexistuje sféra lidské činnosti, kterou by nebyli připraveni podřídit autoritativní kontrole. V jejich očích je státní regulace všelékem na jakoukoli nemoc…tím státní, případně státem regulovaný sektor roste. Inherentní problém byrokracie začíná vytvářet podmínky k dalšímu zvýšení byrokratizace. Firmy začínají volat po státní regulaci a mnohdy také po vyšších daních, clech apod. Daň z příjmu zabraňuje nahromadit více kapitálu, zatímco začátečníkovi brání nahromadit vůbec nějaký kapitál. Je tedy odsouzen k tomu, být vždy jen malým podnikatelem. Velké firmy jsou tak chráněny proti nebezpečí, které hrozí ze strany vynalézavých začátečníků. Nejsou ohrožovány konkurencí.

Tím se však podnikání dostává do područí byrokratického managementu. Finanční úřady začínají rozhodovat o tom, co jsou oprávněné náklady. Je-li jednou přijat princip, že finanční úřady mají právo stanovit, zda jisté náklady, srážky či ztráty jsou oprávněné, či nikoli, omezí se tím též moc podnikatelů nakládat s ostatními nákladovými položkami. Pak se management, před tím, než se pustí do jakékoli změny, nezbytně bude muset ujistit, zda daňové úřady požadované výdaje schválí. Výběrčí daní se stanou lidmi, kteří budou mít hlavní slovo ve věcech výroby, podniky se začínají starat více o to, aby si zajistily přízeň státních úředníků, než o zákazníka, a jmenují na nejvyšší posty osoby spřízněné s lidmi u moci, kteří zase přinášejí svou špetku byrokratismu do soukromých firem…Tito lidé se ani trochu nestarali o prosperitu firem. Byli navyklí na byrokratický management a podle toho měnili styl fungování firem. Proč se trápit uváděním lepších a levnějších produktů, můžeme-li se spolehnout na podporu ze strany vlády? Zajímá-li se především o státní zakázky, účinnější celní ochranu a jiné výhody ze strany státu. Za takováto privilegia platili příspěvky do rozpočtů politických stran, do fondů určených k šíření propagandy a dopomáhali ke jmenování lidí, sdílících sympatie s vládnoucími stranami do vysokých postů. Čím více lidí se do těchto vztahů zapojuje, tím silněji začíná ve společnosti převažovat byrokratické myšlení, a tím více sílí moc státu. A situace se zhoršuje…Byrokrat není jenom zaměstnancem státu. Na základě demokratické ústavy je současně voličem a jako takový součástí státu, tedy svého zaměstnavatele. Nachází se ve zvláštní situaci: je jak zaměstnavatelem, tak i zaměstnancem. A jeho finanční zájem jakožto zaměstnance převyšuje jeho zájem jakožto zaměstnavatele, neboť mnohem více peněz z veřejných zdrojů pobírá, než kolika sám na daních přispívá…Tento zdvojený vztah se stává tím významnější, čím více lidí se na výplatní listině státu nachází. Byrokrat jako volič usiluje mnohem více o zvýšení platu než o udržení vyrovnaného rozpočtu. Jeho hlavní snahou je co možná nejvíce nafouknout objemy výplat…Žádná zastupitelská demokracie nemůže obstát, jestliže velká část voličů stojí na výplatní listině státu. Jestliže se poslanci nepovažují více za věrné zmocněnce daňových poplatníků, nýbrž za představitele příjemců platů, mezd, subvencí, podpor v nezaměstnanosti a jiných dobrodiní z daňového hrnce, pak je s demokracií amen…

Při prostudování politických programů a výroků představitelů politických stran v ČR, lze jednotlivé politické strany zařadit dle % výdajů vlády vůči HDP, jež je na následujícím obrázku.

Levo-pravé politické spektrum definované zvoleným způsobem tedy v ČR tvoří 10 hlavních politických stran: KSČM – DSSS – ČSSD – SZ – SPOZ – KDU-ČSL – Piráti – ODS – TOP09 – Svobodní.

Věci Veřejné a Suverenita jsou politické strany bez ideologie s populistickými znaky, na čemž se shoduje zbytek politického spektra, závěry obecných debat a politické či mediální komentáře (viz. např. zdroje 1, 2, 3, 4, 5 či 6) a proto byly označeny jako strany populistické.

Populismus pochází z latinského výrazu populus, tzn. lid a jedná se o způsob, jak se zviditelnit bez ideologického programu, na základě reagování na aktuální společenské podněty, které se nesnaží řešit. Staví většinou na rétorice založené na kritice vládnoucí elity. Voliči Věcí Veřejných a Suverenity byli podle průzkumu agentury SC&C před volbami do PS v roce 2010 tvořeni nespokojenými voliči jak pravicových, tak levicových stran. Jejich procentuelní zastoupení z předcházejících voleb zobrazuje poslední obrázek (označení „jiné strany“ bylo nahrazeno označením Suverenita-16% a VV-10% pro zjištění maximálního zastoupení voličů, tvořících vlastní „identitu“ politické strany a ukazuje tak, že pokud by zaujaly tyto strany jasnou vizi a ideje, tak by rázem ztratily cca 1/3 voličů preferujících buď pravicové či levicové ideály).