Vasil Škrach se narodil 14. června 1891 v domě č. 24 na Královské třídě (dnes Olomoucká ulice) do rodiny vlasteneckého advokáta Josefa Škracha a jeho manželky Marie Škrachové, učitelky a kulturní činitelky. Po úspěšné maturitě na místním gymnáziu v roce 1910 pokračoval ve studiu klasické filologie a filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v letech 1910 až 1914. Aktivně se zapojil do studentské organizace České strany pokrokové a redigoval její Studentskou revui. Byl také členem sociologické sekce Svazu českého studentstva. Jeho filozofické názory byly ovlivněny Františkem Krejčím, Emanuelem Rádlem a T. G. Masarykem.
Už během prvního ročníku se seznámil s T. G. Masarykem na přednáškách o noetice a měl také možnost studovat v jeho knihovně. V průběhu let navštěvoval Masarykovu rodinu i v době, kdy byl Masaryk v emigraci. Po válce v roce 1919 požádal Masaryk Vasila o pomoc s přestěhováním knihovny na Pražský hrad a s uspořádáním archivu. Vasil byl následně jmenován Masarykovým osobním tajemníkem a později i literárním tajemníkem.
Jeho odborné zaměření se soustředilo na studium Masarykových prací a vydávání jeho děl. Byl editorem výborů z Masarykových knih, psal odborné práce, přispíval do sborníků a časopisů a publikoval studie. Účastnil se setkání pátečníků a byl členem sociálně demokratické strany. Byl jedním z autorů manifestu "Věrni zůstaneme", který vznikl v roce 1938. Po okupaci se zapojil do odbojové skupiny a v červnu 1940 byl gestapem zatčen, vězněn a 28. května 1943 popraven v Berlíně-Plötzensee.
Ve svých posledních poznámkách z 25. května 1943 uvedl: „Jak rád bych ještě přispěl, až lidstvo nastoupí cestu míru a lásky, svými hřivničkami k uskutečnění všech srdcí Evropy, v duchu nejlepších idejí od Sokrata, Ježíše ke Kantovi a Goethovi, od Husa a Komenského k svému učiteli (myšlen T.G.M., což z důvodu cenzury neuvedl), všechno krásné v nich žádá o uskutečnění.“
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vasil_Kapr%C3%A1lek_%C5%A0krach
