Změna Ústavy z pohledu použitelnosti pro občana

Ústava a Listina práv a svobod tvoří základ na němž je stavěn právní řád. Aby byly stabilizačními pilíři svobodné společnosti, musí v klidu fungovat a jakékoliv jejich změny musí být prováděny uvážlivě. Podněty pro jejich změny jsou však veřejnosti předkládány nejen ve formě odborných sborníků, ale také pomocí knižních publikací určených pro širokou veřejnost. Co v uvedených publikacích a návrzích, ale není hlouběji řešeno, je návrh či diskuse jejich optimálního rozsahu a formy z důvodu jejich použitelnosti pro běžného občana. Znalost textu Ústavy a Listiny lidských práv a svobod má totiž vliv na politické a právní vědomí občanů a ti by podle nich měli vždy jasně rozpoznat svá základní práva a zda jejich aktuální vláda nejedná v rozporu s těmito dokumenty. Měly by tedy být svojí formou a rozsahem srozumitelně napsány.

Současný rozsah Ústavy a Listiny lidských práv a svobod v ČR

Pro zjištění v jakém stavu se nachází současný rozsah znění české Ústavy a Listiny lidských práv a svobod v porovnání se zněním ve státech, které jsou často pro Českou republiku doporučovány jako inspirativní, je tedy vhodné tyto právní normy vzájemně porovnat. Tím, že uvedeným dokumentům bude dána čitelnější forma, tzn. dojde ke změně písma a formátování tak, aby dané texty vhodně a esteticky zaplnily co nejvíce místa na jednotlivých stránkách, je získána nejen jejich přehlednější podoba, ale také vzniká možnost pro jejich vzájemné porovnání z hlediska rozsahu.

Ústavy

Ústava je nejvyšší právní normou právního řádu státu a jeho základním zákonem. Pokud v právním řádu dojde ke kolizi právních norem, má Ústava přednost před zákony, nařízeními vlády a vyhláškami. Porovnání rozsahu české Ústavy z roku 1992 s rozsahy Ústavy USA (včetně 27 dodatků) z roku 1788 a Ústavy Švýcarska z roku 1848 zobrazuje následující tabulka.

Listiny lidských práv a svobod

Listina lidských práv a svobod bývá také nazývána „lidsko-právní katalog“, protože slouží pro „katalogizaci“ lidských práv. V USA platí tzv. Listina práv z roku 1791, čili 10 z 27 dodatků Ústavy USA, které vznikly z důvodu obavy, že americká Ústava může umožnit vznik totalitního režimu ze strany centrální vlády. Nejznámější znění lidských práv ve světě vydala OSN v roce 1948 v nezávazném dokumentu, tzv. Všeobecné deklaraci lidských práv. Na území ČR v roce 1992 vstoupila v platnost tzv. Listina základních práv a svobod, která je součástí současného ústavního pořádku ČR. V roce 2007 byla navržena a v roce 2009 byla schválena tzv. Listina základních práv Evropské Unie, která je součástí Lisabonské smlouvy. Výjimku z platnosti této listiny si vyjednaly pouze Polsko, Spojené království a Česká republika. Jejich porovnání z hlediska rozsahu zobrazuje následující tabulka.

Porovnání rozsahu základních právních dokumentů ČR a USA

Pokud tedy porovnáme situaci, kdy se občan musí zorientovat v základních dokumentech právního řádu své země, tak občan v ČR musí oproti občanu v USA „nastudovat“ cca 1,4x více textu a cca 1,7x více stran, přičemž při připočtení i textů vydaných EU, tak cca 1,9x více textu a cca 2,6x více stran, jak zobrazuje následující obrázek.

K uvedeným dokumentům je vhodné pro porovnání přiřadit také dokumenty, které jsou v diskusích často zmiňovány a to jak z hlediska příkladu nepřehlednosti a velikosti - Lisabonskou smlouvu, tak i z hlediska příkladu přehlednosti a krátkosti - návrh Ústavy z knihy „Stát ve třetím tisíciletí – viz. následující tabulka.

Vize státu ve třetím tisíciletí

Zmíněná Ústava z knihy Stát ve třetím tisíciletí je závěrečnou kapitolou této knihy a stojí zde za zmínku i některé další myšlenky z kapitol předchozích, protože kromě vize ideální struktury státní správy, kdy by se měl stát stát servisním centrem, které občanům slouží a měl by tak předat co nejvíce činností do regionů a komerční sféry, přičemž to minimum nezbytného co by vykonával musí vykonávat efektivně a průhledně s pomocí auditů a kontrol, popisuje a poukazuje také na použitelnost právního řádu pro občana.

Od občana totiž bývá státem požadováno, aby znal všechny předpisy a pokud se jich nedrží, může být potrestán, zcela v souladu s mottem „neznalost neomlouvá“, přičemž si někdy samotné předpisy částečně protiřečí. Pokud se tak občan drží jednoho předpisu, může porušovat jiný. Navíc zákony a právní předpisy podléhají velmi často změnám a jsou formulovány příliš komplikovaně a odborně, takže jim běžný občan těžko rozumí. Také vedle národní produkce státních zákonů ovlivňují občana i zahraniční předpisy, jejichž enormní nárůst v posledních desetiletích vychází z bilaterálních dohod mezi státy nebo z případného členství v regionálních organizacích, jako je EU a světových organizací, jako je OSN, kdy často vznikají i rozpory s platným národním právem. Pokud se však soubor úkolů, které připadnou státu, zredukuje jen na udržování demokratického právního státu a zahraniční politiku, je možné vytvořit Ústavu krátkou a lehce srozumitelnou. Výhodou potom je, že se občané mohou Ústavou zabývat a poznat ji. Měl by tedy na zákonodárce existovat požadavek psát úsporně a srozumitelně a to i zákony, s kterými nejčastěji v průběhu svého života přijde běžný občan do styku.

Dalším poukázáním, které v této knize je, že pokud stát na jednu stranu vychází z toho, že je povinností občana znát Ústavu a zákony, měl by se na druhou stranu postarat i o to, aby občané byli co nejlépe informování o aktuálním stavu zákonodárství. Neměl by tak v rámci povinné školní docházky zavést i výuku práva a každému občanovi věnovat sbírku zákonů, v níž budou vedle Ústavy obsaženy i ty nejdůležitější zákony s komentářem, tak aby se občan mohl vhodně orientovat v demokratickém právním státě a byl informován o svých právech a povinnostech?

Použitelnost právního řádu pro občana

Ústava a Listina práv a svobod reprezentují základ právního řádu státu, který by měl být pro občana „uživatelsky příjemný“ a lehce použitelný. Co to je ale vlastně ona použitelnost? Obecně je použitelnost vlastnost představující jednoduchost při používání a se snadnou naučitelností během zacházení. ISO ji definuje jako míru, do které může být produkt (tzn. v tomto případě právní řád) používán konkrétními uživateli (tzn. v tomto případě občany), aby efektivně, účinně a uspokojivě dosáhli stanovených cílů v daném kontextu užití.

Pokud se budeme dále inspirovat v technické praxi, tak některé oborové normy dokonce před zavedením produktu do praxe přímo požadují jeho „Stanovení a prokázání bezporuchovosti, pohotovosti, udržovatelnosti a bezpečnosti“, tzv. RAMS čili anglická zkratka pro Reliability, Availability, Maintainability and Safety, tzn. bezporuchovost, pohotovost, udržovatelnost a bezpečnost, jako např. dle ČSN EN 50126, která mj. vyžaduje definování:

- všech možných nebezpečí v systému při všech způsobech použití;

- charakteristiky každého nebezpečí, pokud jde o závažnost následků;

- pravděpodobnost výskytu každého druhu poruch systému souvisejících s bezpečností.

Splnění těchto a podobných podmínek by tedy mělo platit i pro zákonodárce při předkládání návrhů znění zákonů, navzdory tomu, jak odlišná je jejich současná praxe i představy většiny lidí o jejích možnostech a potenciálu vyplývajícího z dosavadní historické zkušenosti.

Doporučení a závěr

Tento příspěvek k diskusi o „změně Ústavy s cílem zvýšení svobody a omezení moci politiků“ nejenže přehledně shrnuje a porovnává vybrané Ústavy a Listiny práv a svobod, ale také z tohoto porovnání vyvozuje za inspirativní pro ČR Ústavu USA. Je třeba, ale mít stále na paměti, že stabilní znění Ústavy a Listiny práv a svobod má pro stát velkou hodnotu. Ovšem pokud už se předkládají návrhy na jejich změnu, tak by měly také zohledňovat jejich použitelnost pro běžného občana a tudíž by měly být psány tak, aby jejich výsledná podoba byla krátká a srozumitelná.

Protože se tyto návrhy na změnu Ústavy a Listiny práv a svobod předkládají především z důvodu potřeby zlepšení současného stavu české politiky, tak závěrečným doporučením je, že nehledě na případnou realizaci jakýchkoli změn by česká státní správa měla, dříve než začne měnit základní právní dokumenty, začít zvyšovat politické a právní povědomí občanů informováním o aktuálním stavu zákonodárství a to obdobným způsobem, jakým to dělá švýcarská státní správa, která každoročně vydává informační brožuru, která občanům dává široké a jasné vyobrazení politických institucí a výkonných orgánů, včetně zdůraznění struktury a role, kterou stát pro občana hraje.

Nezkrácený text vyšel ve sborníku konference:

Nezbytné změny ústavy aneb jak zvýšit svobodu lidí a omezit moc politiků (20.4.2013; Praha)