Svoboda vlastní identity je zásadní téma a je důležité diskutovat hranice, kdy právo na sebeidentifikaci jednotlivcem bourá pilíře demokracie či kultury. Čeština je sice výborný nástroj pro chápání světa, ale má také své hranice.
Změna je život a svět se mění. Po období normalizace by se dalo říci, že především západní civilizace nyní zažívá svoji kulturní revoluci a určité období denormalizace. Ale to je v pořádku. Nic není definitivní. Co je definitivní je mrtvé, jak uváděl básník Žáček.
Nicméně vyvstává první otázka. Existuje hranice, kdy sebeidentifikace jednotlivce bourá pilíře demokracie? Určitě - když se např. sebeidentifikujete jako saudsko-arabský Mohamedán s vynucovaným islámským genderovým a náboženským apartheidem a ústavou Koránem, tak do západní civilizace nezapadnete. Nicméně tento nedemokratický extrém nevyvažuje snaha o nějaký nový uměle vykonstruovaný multikulturalismus s novými vlastními aparáty omezujících svobody. Stále rostoucí počet brainstormingových "specifických genderů", je často k pousmání, ale limitně končí jejich výčet prakticky v pojmu "jednotlivec" s doprovodnou morálně-politickou filozofií pravicové politiky, ne ve vykořisťování "ublíženci", kteří se snaží o vytvoření nějaké "duhové šlechty", "duhového bolševismu" či "duhového apartheidu" s výkřiky "nic než nárok".
A vyvstává i druhá otázka. Existuje hranice, kdy sebeidentifikace jednotlivce bourá pilíře kultury? Určitě. V českém národním divadle není např. "Nárok sobě" ale "Národ sobě", reprezentující kulturu českého národa s Husovým hledáním pravdy, s Masarykovou humanitní demokracií a s Komenského imperativem vzdělanosti. S poetikou češtiny, která je výborným nástrojem pro chápání světa a i s možností přizpůsobení se současným požadavkům jednotlivců, kteří se necítí ani jako muž, ani jako žena a kdy místo oslovování "on, ona" jako např. "oň, one, onu" definovaných lingvistou pro jazyk český z Akademie věd, a kdy bych osobně spíše za "neo-zájmena" navrhoval "duhovější" pojmy "neon, neona".
Čeština dále podle mě umožňuje "matici genderových partnertství" s variacemi různorodých genderů jako:
manželství: muž+žena - oženit+vdát - manžel/manželka
manmanství: muž+muž - omužit+omužit - manman/manman - manmanka/manman - manmanka/manmanka
želželství: žena+žena - oženit+oženit - želželka/želželka - želžel/želžel - želžel/želželka
A s tím spojený "rodinný stav" jako:
ženatý a vdaná
mužatý a mužatý / vdaný a mužatý / vdaný a vdaný
ženatá a ženatá / vdaná a ženatá / vdaná a vdaná
Takže klidně rozšiřme v prvním kroku o tyto pojmy dané stavy, ve kterých se odhadem jednotky tisíc českých spoluobčanů budou cítit komfortněji a diskutujme nad případnou další změnou, mysleme s ohledem na demokracii a národní kulturu, ale žádné násilné nárokování na úrovni "bolševici všech genderů spojme se!" či bezuzdného dotování na úrovni, že by šlo toto "období denormalizace" kritizovat stejně jako kritizoval Václav Havel "období normalizace":
"Většina našich umělců si bezděky zvykla na nekonečnou státní štědrost... Socialistický stát subvencoval množství kulturních institucí a úřadů, bylo mu jedno, zda film stojí milion nebo deset milionů a zda na něj někdo půjde nebo nikoliv, bylo mu jedno, kolik mají divadla nepoužitelných herců. Hlavně že jsou všichni zaplaceni a uplaceni a podplaceni."
Čtěte na podobné téma:
„Christmas“ znamená „Kristomšení“. „Vánoce“ znamenají „Svatonoci“
